Emodrink z Elsinoru
(recenze stejnojmenné divadelní hry)
Být či nebýt, to je oč tu stále běží. Hamlet, ač adaptován v tisíci různých verzích, se neustále vrací na jeviště, aby mstil svého otce. Nebo, jako v tomto případě, dělal barmana a naléval rum. Jamajský.
Shodou okolností se toto představení konalo na půdě Starého Pivovaru, kde jsem zhlédl před časem hru Hamlet DEstroj v podání divadla Krůta na Porážku. Tam zas byl Hamlet anarchista, co jezdil na motorce, která jako by vypadla z filmu Šílený Max. Děj sice nikdo z přítomných nepochopil, ale ta motorka, pane jo, ta byla.
To tenhle Hamlet v Emodrinku byl onačejší. Postmoderně pomrkával na diváka, že to je jen divadlo a že se nebere tak vážně. Původní hra byla vykuchána tak, že z ní zbyla jen postava Hamleta, recitující repliky z původní hry, jeho matka, velmi upravené postavy Horatia a Ofélie a název Elsionor. Z původní msty otce se příběh změnil na jeho návrat z emigrace. Jen ta existenciální tíseň a závěrečný masakr zůstaly.
Emodrink z Elsinoru: Hamlet (Zdeněk Filipec);
foto: Tomáš Staudek
Tuhle hru napsal Prokeš a taky v ní hraje napůl sám sebe. Prokeš píše už dlouho. Je už starej a šedivej a všechno, co mohl, už vesměs napsal. Nezbývá mu tak, než recyklovat použité nápady zas a znova. Pořád ty stejné vtípky, které napoprvé byly kdysi směšné, už ale působí poněkud vyčpěle.
Protože je Prokeš už v dědečkovských letech, stále více si uvědomuje generační propast, která ve společnosti zeje. Tohle téma se už objevilo například v jeho verzi hry Cukrárna Myriam od Ivana Klímy. To v Emodrinku si vzal Prokeš na mušku technosmažky a emíky. Nu což, jsou to subkultury dnešní doby, působí srandovně už sami od sebe a tak si z nich taky dělá každý srandu. Je to asi tak revoluční, jako když si umělci dělají legraci z Mekáče. Prokeš do nich jde místy vtipně, místy křečovitě, místy až školometsky, třeba když vysvětluje, jak se má psát blogísek po emařsku. Do toho směska různých, většinou již nejméně jednou použitých nápadů jako například poslušný Pes, v tomto případě Fena. Dokonce i na písničku došlo, ač toho se diváci děsili nejvíc. Prokeš vytáhl kytaru a zapěl popěvek svého mládí, kdy byl ještě hezkej a holky na to letěly.
Emodrink z Elsinoru: Technocoura (Martina Pelcová) a Host (Josef Prokeš);
foto: Tomáš Staudek
Jo, zahraný, to bylo hezky. Zdenál už Hamleta hrál (znalý divák ví) a i tady hraje bravurně. Taky při jeho replikách nezůstalo ani jedno oko či kalhotky suché. Prokeš, ačkoliv je ošklivej, taky hrát umí a ten jeho bručák se dobře poslouchá. Technocoura měla hezký prsa, takže jsem děkoval za sedadlo na balkoně s nádherným výhledem. I Emoboj byl k nakousnutí. A tu Fenu, tu bych si pořídil domů. Do boudy.
Abych to shrnul, Emodrink byl směs dobrých nápadů, špatných nápadů, trapných vtípků i propracovaných aluzí na starou klasiku. Prostě jako když Fena s Prokešem vařili dort. To všechno za pomrkávání na (znalého) diváka. A to je ta postmoderna, milé děti.
sepsul Petr Hájek
Emodrink z Elsinoru: Emoboy (Marcel Brož) a Pes (Daniela Šišková);
foto: Tomáš Staudek
Sdílej tento příspěvek:
Delicious
|
|
|
Související odkazy
- Emodrink z Elsinoru
stránka o postmoderní divadelní hře - Fotogalerie
fotografie z premiéry – Sklepní scéna C.E.D., Brno, 18.11.2009
Komentáře (9):
1.: 25.11.2009 14:49
Emma z Brna:
Co to melesh woe jake subkultury. Ja su sice troxu subinka, ale na kulturu ti jakoze seru... teda yako chodim na emo koncerty ale yako kultura to je takovi to divadlo a podobny veci pro dedky...no ne??? Mislym ze wis o emu pyekny howno...
2.: 25.11.2009 15:01
Ondřej:
Nejvíc mě rozesmál komentář(1) :D
3.: 26.11.2009 10:20
Alenka za zrcadlem divadelní vědy:
Vtipný recenzente Petře, podle mne se autor hry "subkulturám" Techno a Emo nevysmívá, naopak on jim z perspektivy svého stařeckého věku závidí. Vždyť obě ty postavy jsou podány s laskavým humorem, podobně jako postava psa. Barman je sice mravně odpuzující, ale má taky svoje hezké chvilky a jímavé okamžity. Takže ta hra vůbec není prvoplánová, jak se nám ve své recenzi pokoušíš vsugerovat. A tvému kritickému hodnocení by měla předcházet poctivá analýza textu, uvést konkrétně jaké trapné vtípky, jaké dobré nápady a jaké špatné nápady, jaké propracované aluze. Protože co se tobě osobně jeví tak či onak, jinému se může jevit právě naopak. Mně osobně třeba postava hosta připadla záměrně tragicky sebeironická a radikální sebeironie je přece jedním z hlavních atributů postmoderny. Aspoň tak se to učíme na divadelní vědě. Ty nejspíš taky něco podobného studuješ nebo jsi vystudoval, neboť to prosakuje tvou provokativně jízlivou až zavilou, přesto vtipnou argumentací. Promiň, jestli jsem se tě dotkla. Možná by sis měl sám zkusit napsat nějakou divadelní hru a sám si ji zrežírovat a hrát v ní sám sebe. Potom se radovat nad jejími recenzemi, jestli nějaké budou.
4.: 26.11.2009 12:42
Petr Hájek:
Milá Alenko v říši divadel
Pokud chceš kvalitně zanalyzovat nějakou hru, tak musíš: Být na představení střízlivá, dávat pozor, vidět hru nejlépe vícekrát, dělat si poznámky,... A když pak člověk sedí doma u počítače, má kocovinu, nejvíc z onoho večera si pamatuje utopence, kafe a rum, co si dal na baru, a má napsat Prokešovi do školy recenzi, nemůže šlápnout vedle se starou dobrou filipikou. Na druhou stranu je snad očividné, že je to psáno s velkou nadsázkou - navíc já nezpochybňuji, že hra je (sebe)ironická a postmoderní, tedy všechno je dovoleno - a jaká je na to lepší odpověď, než ironická recenze, která si dovoluje.
Klišé o tom, že si mám sám napsat hru, si můžeš nechat, protože to je možné říct na jakoukoliv kritickou recenzi, hodnotit je něco jiného tvořit, to vám na divadelní vědě taky mohli říct.
Dotčen nejsem vůbec, naopak velmi potěšený, že mi mou kritiku konečně někdo po právu zkritizoval. A dál už jsem ochotný se bavit jen u lahve vína :-)
5.: 26.11.2009 13:13
Alenka v říši divadel:
Milý Petře z hájku! To máš stoprocentní pravdu s tím mým klišé, že si máš napsat svoji hru. To jsem v rozčilení zase já šlápla vedle a omlouvám se ti. Ale psala jsem to střízlivá. jenže hlava se mi přece jen točila, protože jsem právě dolistovala (číst se to nedá!) knihou našeho docenta doktora Júliuse Gajdoše, doktora věd, knihou s názvem POSTMODERNÉ PODOBY DIVADLA. Bylo to hrozné listování, jenom u kapiotolky Feministické divadlo jsem se na chvíli začetla. Nějak jsem v ní našla Tebe. Proto se s Tebou u navrhované lahve vína bavit bojím. Po té první bys poručil druhou a já bych je nakonec musela zaplatit všechny tři. Ty budeš, Petře z Hájku, nejspíše stejný valibuk jako ten Tadeáš z Hájku. Ten taky psal opilý staré dobré filipiky. Starého dobrého Prokeše je mně líto, na jeho stará dobrá kolena jej tak znectít, jak jsi to učinil, byť třeba s nadsázkou. Ne, Ty nejspíše nebudeš laskavý člověk, ty nejspíše budeš alkoholik.
6.: 26.11.2009 15:44
Petr z Hájku:
Mladá dobrá Alenko
O žádném znectění nemůže být řeč, když jsem mu svoji recenzi četl, pan docent spokojeně vyl a stříhal ušima. On sám bývá podobně a ještě víc jízlivý a celá recenze je psána v jeho stylu.
Jsem rád, že se mi povedlo dostat do knihy pana profesora Gajdoše, doufám že o mě píše samé hezké věci. Feministické divadlo byl vždycky můj zájem, pevně věřím, že moje zatím nedopsana adaptace Vagina Monologů jako opulentní opery o 5 dějstvích se závěrečným soubojem Penisů a Vagin se zapíše do dějin. Divadla.
A jenom Tvá neznalost mojí osoby snad vyvolala domněnku, že nejsem laskavý, laskání já naopak mám rád...
7.: 27.11.2009 10:00
Alenka divadelně vědní:
Laskavý Petře z Hájku, jestliže starý pán Tvoji sarkastickou recenzi slyšel a liboval si při ní, to zcela mění situaci. Já měla za to, že jsi jej sám o své újmě chtěl znectít. To víš, já sama starého pána neznám a nemohu tudíž mít ani potuchy o jeho údajné jízlivosti, jak o ní píšeš. O tvé adaptaci feministického dramatu nechci nic ani slyšet, neboť tuším, že to bude nejspíše záležitost sexuelně zvácená. Víš, chtěla jsem se s Tebou sejít a vyříkat si to všechno přátelsky u skleničky džusíku, ale nyní od toho nápadu upouštím. Jak tě z téhle korespondence znám, začalo by to laskáním a skončilo u sexuelních zvěrstev. U starého pána mi byl sympatický jeho civilní herecký projev, avšak teď ani u něj ani u Tebe vlastně nevím, na čem jsem. A raději se to dozvědět nechci. Ach, vy muži!
8.: 27.11.2009 19:36
Petr v Hájku:
Virtuální Alenko
musím přiznat, že se cítím poněkud uražen - za sebe, snad i za celé mužské plémě. Jako postmoderní člověk jsem samozřejmě mnohovrstevnatá osoba a těžko si z několika vět o mě můžeš udělat celkový obrázek. Především pokud ani jedna z nich není myšlena úplně vážně. Proto také nemůžeš vědět, na čem jsi, nevím to totiž pořádně ani já sám.
Člověk si tu trošku hraje se slovy a hned je z něj zvrhlík a sexuelní zvěř... Ach, vy ženy!
9.: 13.12.2009 12:28
Jana Vlasáková:
Beru to hádání Petra s Alenkou tak trochu jako hádání Prahy s Kutnou Horou. Beru to třeba jako námět na daší hru. Emo už bylo. Docela fayn, ale bylo. Ať žijí filipiky Petra a Alenky. A pojměte to sexisticky a feministicky.