Kontroverzní povídky z dnešního Brna
„Na sviňu svět“
Povídky této knížky nás zavádějí do osobitého „na sviňu světa“ svérázných lidských typů a osudů. Autorský rukopis nese stopy bohaté životní zkušenosti: sympatického brňáctví, poživačného opojení slastmi života, ale i tušení čehosi metafyzického. Prokeš ukazuje život se vší jeho syrovosti i veselím, je fascinován lidskými touhami a pocity, balancuje na hraně mezi ironií a shovívavostí. Sarkasmus povídek podpírá osobitá stylizace s vyhraněnými pointami, v níž i drsnější jazykové prostředky získávají nečekaně poetický rozměr. Je to poetika založená na hovorové češtině i nářečí, na jadrných výrazech, neotřelých metaforách a okouzlení poezíí vulgarismů, přitom však poetika zvláštním způsobem křehká, ba snad až starosvětská. Vzájemné propojení jednotlivých povídek dává jejich vyznění další a často překvapující rozměr.
Nejen tuto knihu si můžete pohodlně on-line objednat na dobírku v našem e-shopu.
Recenze
- Recenze v měsíčníku Host (2/2009)
- Recenze v Literárních novinách (51/2008)
- Recenze pro Český rozhlas Vltava
- Recence v časopise Študák, 05-06/2008
- Recenze v literárním obtýdeníku Tvar, 03/04/2008
Slečno, budete vystupovat?
Audioukázka z knihy Na sviňu svět.
Související akce
-
Objednali jsme si prózu Josefa Prokeše v pondělí 11. února na vernisáži sdružení Napříč v brněnské Galerii Starého pivovaru. Mimo ní byla k mání i mnohá jiná umělecká povyražení.
-
Ve čtvrtek 27. března 2008 ve zbrusu novém největším brněnském knihkupectví DOBROVSKÝ (Brno, Joštova 6) proběhla autogramiáda této knihy a CD „Platím utopence, kafe a rum“.
Komentáře (8):
1.: 15.03.2008 09:32
Radek Daniel:
Neděle ráno. Vyfáral jsem z postele a vešel do kuchyně, kde kolem stolu hřadovaly moje tři ženy. Nejmladší řvala, že chce mlíko, starší, že nechce mlíko. A nejstarší řvala na mě, že když už chrápu celé dopoledne, tak aspoň můžu opláchnout nádobí. Zařadil jsem zpátečku a s výmluvou, že jdu na záchod, jsem jim zmizel z očí. Zabouchnul jsem za sebou dveře nejmenší místnosti našeho bytu, zajistil je proti otevření a zpod pyžama vytáhl Prokešův Na sviňu svět. Pustil se do čtení. Smál jsem se na celé kolo. Přečetl jsem jednu povídku, pak další a ještě další. Čtení přerušily až kopance do dveří a výhrůžky, že jestli nevylezu, tak nedostanu oběd. Prokeše jsem tedy zaklapl a vylezl ven. Zhltnul oběd, způsobně umyl nádobí a při nejbližší příležitosti se zas někam zašil a pokračoval v krasojízdě. O několik hodin později jsem otočil poslední stranu a došlo mi, že je to knížka vlastně velice smutná a že jsem se v ní trapně poznal. Byla to zvláštní neděle. Díky za ni.
2.: 04.04.2008 15:04
Ivan Zerzanek:
Pane Prokesi,
na prelomu let 1989/1990 jste se snazil v jednom ustavu naucit nas neco malo z literatury a pripravit nas na maturitu. Pamatuji si ze jste nam tehdy cetl z nejakeho Vaseho rukopisu ukazky, zapamatoval jsem si ale jen jednu vetu. Kdyz jsem sel minuly tyden kolem knihkupectvi Dobrovsky tak mi bylo okamzite jasne ze ten Josef Prokes uvedeny na plakatu jste Vy. Bohuzel nebyl na autogramiadu cas. Ale zpet ke knizce. Jsem opravdu velmi mile prekvapen kvalitou Vasich povidek. Ukazuji nejen na Vase bohate zivotni zkusenosti, ale hlavne na rozhled a znalosti ktere jsem ve Vas netusil (popravde ani v te dobe nemohl - diky tehdejsi vlastni omezenosti). Lehce a krasne napsano, jedine co mi vadi je ze jsem to za odpoledne precetl. Zena trosku hudrovala ze se nestaram o deti, ale ted kdyz cte ona tak chape. Jestli nekde narazite na "Sestup do zakladniho tabora" tak mi dejte prosim vedet. Opravdu moc rad bych si ho precetl. Diky, Ivan
3.: 14.04.2008 17:28
Martin Vávra:
Velice zajímavá, ojíňující, ovšem z daleka ne hybernující je rovina chápající minulost, asimilující fikci a šátrající po úzkostlivě zotazníkované budoucnosti a to až za hranici smrti. Ta rovina, kde se autor nekompromisně napříč všema povídkama staví do role hlavní postavy, třeba i nezmíněné, ale sebeprozrazené soběvlastní optikou.
Po víkendu na vsi stále přikládající a tedy solidně naložený, lihem oližený glosař nerespektující požadavky na logickou provázanost vlastních glos a skákající od pojmenování uváženého smyslu konkrétního díla jako sviňu svět podtrhujícího aktu a nad umyvadlem zavěšeného, nekompromisního zrcadla tubytí k sotva postřehnutelnému detailu lituje, že zanedbával hlubině psycholigickou průpravu a význam archetypu dívky se psem mu uniká jako dny pročuměné do krýglu.
Dívka mající psa, ovladající psa, buďto opilého, starého nebo hluchého, ale vždy hodného, relativně svobodně šněrujícího svět, ale, a to i v případech, kde je hluchý, vždy očekávajícího zavolání své mladičké, jistě hezké, ale typicky přihlouplé paničky. Promluv, Jungu, prozrazuj Frojde.
Zastavený čas letního parna nad ostudně zelenou hladinou i čas víkendu kráčejícího po vlhké bělosti tajícího sněhu si žádají nepostřehnutě přihlouplou dívku osouložit, přestože dobře vědí, že je to nad reálné možnosti patnáctiletého světa, který se, v zajetí sebou samým, čili vědomím, že sex je něco stejně chtěného, jako neuskutečnitelného, panickým krokem vrací do koloběhu školního týdne. Na sviňu svět!
Reflexe žitého mívá často suchou podobu prostého převypravování pamětí, typicky zajímavých, ale nutně zdeformovaných trpkou poetikou perspektivy, která se do krátkých a zotazníkovaných budoucností raději neobrací. Forma zvolená Josefem Prokešem, který v oboru tvarování a natírání hmoty života dosáhl hodnosti docenta a plukovníka s perspektivou na povýšení, reflektuje nikoli minulost jako sumu prožitého, ale krásnou sviňu život skrze sbírku povídek, opsaných z krásné sviňi světa. Jejich zfiktivnělí hrdinové, jako by měli funkci společných jmenovaltelů mezi životem autora a životy čtenářů. Do postav projektovaný život autorův dává číst z pozapomenutých kapitol vlastního života čtenářova a to v zajímavě nastavených zrcadlech.
Že na mě začíná lézt kocovina, vybodnu se na formulaci kloudnýho závěru a kráčím si odfunět slunné odpoledne.
4.: 20.05.2008 14:14
Hana Štěpánská:
Potěšilo mě, že knížka povídek Na sviňu svět je tak čtivá: zdánlivě trochu uličnická, ovšem s hlubokou vážností vespod. Obdivuji, jak vystihuje do detailů nejrůznější prostředí, postavičky v ní ožívají a mluví tak, jak jim zobák narostl. Kam na to vlastně chodíte? Bezvadné čtení.
5.: 14.07.2009 14:49
Marie Vaňková, Bytem v Horní Prdeli.:
Navádíte lidi k sexizmu,povrchnosti, lechkomyslnosti, nezodpovědnosti. Jiné máte za najivní a hloupé a využíváte jejich otevřenosti.Je mi zvás zle pane profesore.
6.: 14.07.2009 14:56
Marie Vaňková, Bytem v Horní Prdeli.:
Už jsem si spoměla na to slovo. Hlávě návádíte muže a svého syna k promiskujitě.
7.: 14.07.2009 15:22
Marie Vaňková, Bytem v Horní Prdel:
Myslím si že vy si nehrajete jenom s textem, ale i s lidmi 1.5.2009.
8.: 14.07.2009 15:26
Marie Vaňková, Bytem v Horní Prdel:
Omlouvám se asi jsem fakt Vaňková bylo to 1.5.2000.Už se vás uspěšně vyhýbám devět let.