Josef Prokeš:
Platím utopence, kafe a rum
Osmdesát minut pohodového čtení
Autor, četba: Josef Prokeš
Dramaturgie: Jaromír Kratochvíl
Střih, mix, mastering: Dušan Souček
Hudba: Zdeněk Filipec
Fotografie: Tomáš Staudek a Jiří Víšek
Grafický návrh: Tomáš Staudek
Nahráno ve studiu Indies Records, 2007
Nejen toto CD si můžete pohodlně on-line objednat na dobírku v našem e-shopu.
Fotografie Josefa Prokeše jsou z jeho autorských čtení v brněnském klubu Leitnerova a v Divadle Husa na provázku.
Přísežně prohlašuji, že osoby i skutečnosti uvedené v následujících příbězích jsou pravdivé. Nic jsem si nevymyslel a ani bych si vymyslet nesvedl. Prvního anděla letícího nad Brnem mi kdysi v zahrádce pisárecké hospody „Na střelnici“ ukázal dnes již zesnulý Klement Bochořák; další andělé a příběhové se posléze dostavili sami. -jpr-
Recenze
Související akce
-
Ve čtvrtek 27. března 2008 ve zbrusu novém největším brněnském knihkupectví DOBROVSKÝ (Brno, Joštova 6) proběhla autogramiáda tohoto CD a knihy „Na sviňu svět“.
Ukázky
[1] Platím utopence, kafe a rum
„Ty trenky mně šila mamka z rusáckýho praporu,“ vysvětloval jsem, balancuje při jejich svlékání na jedné noze.
„No z čeho jiného, jsou osobité,“ pochválila je.
„No a to pod nima taky nic moc, já vím,“ konstatoval jsem trpkou skutečnost, „já se tak stydím, ale tak!“
„Nemáš se stydět za co, jsi muž jak málokterý jiný, i s malým Kašpárkem se dá zahrát velké divadlo!“
[2] Slečno, budtete vystupovat?
„Slečno, budete vystupovat?“
Vůbec jí nedošlo, že ta slečna je určena pro ni.
Zaklepání na rameno: „Tak budete vystupovat?“
Pravila: „Myslíte, že bych měla?“
„Hohohó! Hahá! Musite, páč jinak se z tý šaliny neprocpem a pojedeme s váma až na konečnó do Kénigu!“
Nastoupit zpět do vozu jí už nedovolili.
[3] Jedu na přehradu
Za několik dní mu mistr odborného výcviku ráno při nástupu do zaměstnání předal pohlednici psa aportujícího klacík: „Tohle ti došlo poštou, blbečku uslintanej. Nějaká fena tě pozdravuje, ha-ha! Aspoň zavři hubu, když se divíš.“
Adresa byla správná a pozdrav sestával ze dvou slov: haf-haf!
Angličanům štěkají psi bau-wau a Indům buk-buk, dala se slyšet češtinářka. A Sumerům prý štěkají nab-nab. Je to sice učitelka, ale není blbá.
Takže dostal čumkartu od české feny: haf-haf.
[4] Finále slam poetry
Teď už jedou všichni nadoraz a loudí na nás i porotě co nejvyšší známku deseti bodů. Freestyleři a performeři znásilňují poezii každý po svém, tajtrlíkují nebo se stylizují do mladinkých Rimbaudů. Jako obecenstvo jedeme s nimi, plácáme, dupeme, bučíme, wowujeme. Ale já čekám na toho svého, prvního a posledního.
[5] Postel s výhledem na Brno
Snažil se sjezdit a uvidět všechno, na co nikdy neměl čas a co vždycky spatřit chtěl. Zkoušel být rozmařilý, poživačný. Namísto toho postupně a potupně zjišťoval, že mu nejvíce chutná držťková polévka v bufetu. A že z celého širého světa je pro něj nejkrásnější údolí řeky Rokytné.
[6] Pendolízinka
„Já ti nevím, Lízinko, jestli ta paní ministryně neměla v něčem přece jenom pravdu,“ mínil rozvážně strojvůdce Pendolína, když zuby stahoval své milence kalhotky. Ve vysoké rychlosti to bylo obzvláště vzrušující. Sloupy podél trati uskakovaly nazad stošedesátkou, kapky deště na bočních sklech stékaly takřka vodorovně a koleje se dramaticky řítily proti nim. Ty kalhotky si navlékl na svoji pleš místo služební čepice.
[7] Nashledanou paní učitelko
Nějak zadřímla, když ji probral jemný stisk ruky. Proboha, kde se ten dlouhovlasý zrzek se zelenýma očima a s křidélky na zádech vedle ní vzal? Posunkem ukázal na obrazovku a usmál se. První číslo padlo a hoch poklepal podivně bílým prstem na stejné numero v tiketu. Druhé číslo padlo a zase je měla. Třetí číslo padlo, jakbysmet. Byla v Jiříkově vidění, mladík se pořád usmíval, držel jí za ruku – a ona opravdu vyhrála jackpot.
[8] Balkón s hliněnými vojáčky
Starý pán byl v šoku: „Vy vážně znáte Robinson Jeffers!“
„U nás ho zná každý,“ přisadil jsem si.
„Tak to v Americe nikdo, v Americe se lidé zajímají pouze o byznys,“ pokýval pán hlavou. Jak mu dnes rozumím. Jsem na tom podobně, ačkoli jsem z Brna paty nevytáhl.
Komentáře (4):
1.: 24.03.2008 18:32
Vašek Brožek:
Pěkný večer, pane Prokeši.
Vzhledem k mé zkažené a cynické povaze umím pouze urážet; každý můj pokus o chválu je pak urážkou všem poklonám. Tak se, prosím, neurazte.
Mně se Vaše povídky moc líbí a zdá se mi, že v nich poznávám víc než jen svoje rodné město. Tolik jsem toho zas neprožil, abych se chvástal, že v nich poznávám vlastní život. Ale každého někdy něco nehezkého potká a mě těší, že se o tom píšou povídky. Je to lepší, než kvůli tomu skákat z okna. Já ty Vaše povídky musím z cédéčka poslouchat sám, protože u některých i brečím. Ne jako na pohřbu, spíš občas brečím, když mám pocit, že něčemu rozumím víc, než jsem čekal. Proto jsem taky ve škole furt tak veselej.
Já jsem Vám to musel emailem sdělit, protože jste autor těch povídek, které se mi moc líbí. Ale vyjadřuju se děsně trapně, tak na to raději nereagujte. Já Vám za to zas někdy na papír napíšu, že su piča.
Dobrou noc.
2.: 10.04.2008 09:05
Vojtěch Přehnal:
Pane Prokeš,
já u vašich povídek nebrečím, já se směju a hodně, protože je to hafo sranda. Nejlepší je podle mě "Baby chodijó pozdě" a je myslím velká chyba, že jste ji nezařadil na toto CD. Výborná je taky "Pendolízinka" (bejt řidičem Pendolína, dělám to zrovna tak :-) ) a "Slečno, budete vystupovat?".
Chtěl bych podotknout, že pro vaše povídky je zcela zásadní jejich podání - pokud si někdo bude vaše povídky číst, nemá z nich ani desetinový prožitek, než když si je poslechne takto na CD přímo od vás.
Už se těším na nějaké další autorské čtení. Doufám, že tam zase na závěr předvedete nějakou bluesovou vypalovačku s pořádným chraplákem!
3.: 20.08.2008 11:50
aristotelský kokeš:
milej pane prokeš,
já už nějaký roky šňupam ten aristotelskej kokeš, ale takovou hafo srandu, jakou máte na tom svym cédečku, tu aby lupou pohledal. Vzhledem k tomu, že já sám číst neumím, mi tohle vaše ústní podání moc bodlo. A nechte kubíka s aleškem na pokoji, sou to hodný kluci.
Standa
4.: 07.11.2008 12:22
Lenka Vymětalová:
pane prokeš, to Vaše cédo je moclinky hesky namluvený, akurát žeje na můj fkus přisprostlý, teda promiňte ty jetý dámský kalhotky na pleši mašinfíry, do toho by ani hrabal nešel, já sem se přitom tak styděla ale tak, že jsemsem musela napsat tohlencto prohlášení, žeste starej sprosťák a to mi nikdo nevymluví, podívejte jak pan Filipec sepsal tu hudbu na tom Vašem cédéčku slušně, žádný prasečinky páč byjich ani nebyl schopnej nějakejch prasečinek, ten pan Filipec je asoň formát