Setkání bohemistů – Cikháj 2008
Z pátku na neděli jsme odjeli inkognito napříč zkontrolovat tradiční akci studentů a doktorandů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity s názvem Setkání bohemistů – Cikháj 2008.
Zvací plakát měli ti mladí filozofové vyveden excelentně, včetně fotografií z minulých ročníků (vše pochopitelně vo farbe). Zajímalo nás, o čem že mohou bohemisté rokovat; máme totiž za to, že český jazyk s literaturou se co nevidět právem přestanou vyučovat a v rámci Evropské unie bude spolu se zavedením jednotné měny euro zaveden i jednotný úřední jazyk anglický. Vždyť na naší škole se diplomní i bakalářské práce dávno píšou převážně anglicky, o doktorských ani nemluvíme. Kdyby někdo sepsal svoji doktorskou práci česky, byl by za vola.
A taky jsme natuti čekali, že se na setkání bohemistů sejdou výhradně slečny bohemistky, takže půjde o setkání bohemisticky sličné. Přežili jsme tedy spolu s nimi – jako bezautomobilkové – společný odjezd vlakem z Brna, ve Žďáru nad Sázavou následně přestoupili na autobus a na Cikháji (ChKO Žďárské vrchy) docapali již po svých do chaty Masarykovy univerzity. To byla venku tma tmoucí, takže v rychlosti povlečení postelí, večeře a seznamovací workshop s improvizovanými seminárními exhibicemi a kytarou Mgr. Jakuba Kostelníka, který jako rusista zpíval měkce a vroucně písně Vysockého a Okudžavy. Na úvodní den dejme tomu.
Ale následující sobota nás doslova zděsila. Osm přednášek osmi magistrů-mužů! Kdy jeden každý z nich pojal svoji exhibici dvouhodinově a smrtelně vědecky, tedy vážně. Vlastně pardon, připletla se do toho maskulinního konferencování i jedna slečna magistra s českými infinitivy. (Infinitivy jsou to, co mají na dveřích svých automobilů vyvedeno naši policisté: POMÁHAT A CHRÁNIT.) A nastojte, ta slečna svoji přednášku mínila rovněž vážně! Ještě štěstí, že večer nám jako bonus další z magistrů-mužů promítnul v rámci svého filmového semináře snímek …A BUDE HŮŘ. Konečně jsme se od srdce zasmáli té vesničce střediskové. Venku byla již opět tma tmoucí, blázny jsme byli ve své vsi a švindlovali jsme s pravidly tak, aby si toho nikdo nevšiml.
Nebudete věřit, ale poslední dvouhodinová přednáška Mgr. Adama Kováře byla ještě v neděli dopoledne. Bc. Jan Klaška svoji bludnou českou syntax již odpřednášet nesměl, o to jsme se postarali; Klaškova syntax by byla již opravdu i pro napříč příliš. Místo ní již poklus na autobus a z něj přestup na vlak.
Za celý ten bohemystický marathon odpovídal přepečlivý, akurátní Mgr. Petr Matula a nejkrásnější dívkou byla napříč zvolena Petra Kopřivová. Kuba Kostelník nám slíbil rusky zazpívat na naší valné hromadě napříč a my mu svatosvatě slíbili, že při referendu o úředním jazyce na Moravě a ve Slezsku budeme hlasovat pro ruštinu. Ale pohádky svým dětem budeme předčítat anglicky. A tož tak.
Josef Prokeš
Komentáře (7):
1.: 07.11.2008 11:24
Jan Klaška:
Bohemistický deník, dodatek.
Poté, co prevážně literárně zaměřené publikum odmítlo Neprojektivní konstrukce (vždyť infinitiv byl tolerován jen pro oči, křivky, naději), v nitru bc. Jana Klašky bylo cosi příčinou neklidu. Snad řečnické nevybouření, snad neukojené herectví. Ubíjet neklid v nádražní čtyřce zavrhl. Spíše vyzvracel.
"Dva bechery, prcínko."
"A ještě dvě ty zelený, mladá paní."
"Děkuju Prcínko, a přinesl to ještě dvakrát."
Pocit duševní rovnováhy mu nenabídlo ani indické intermezzo, ani českej chlast. Zrzka! Jeho krásná, hnědooká zrzka. Povídal jí o projektivitě a neprojektivitě, přednášel o moci bridge verbs, okouzloval zkříženými souvětnými polohami. A pak se jí udělal na bříško. Tak, jak to dělávají všichni akademici. Tož tak.
2.: 07.11.2008 12:12
Jana Veverková:
Vážím si Bc. Jeníka Klaškovic pro jeho neprojektivní konstrukce, ale nejenom pro ně. Je jinochem - na rozdíl od většiny tuzemské filosofické populace - mravným, to jest pravdomluvným, takovým, který by se přiznal k otcovství, kdyby mu nedejpámbu nohy ujely. A proto jej mám veskrze ráda. Opravdu mi klábosil o projektivitě a neprojektivitě, o moci bridge verbs (co to je?), skutečně mne okouzloval (a okouzlil!) zkříženými souvětnými polohami, neboť zkřížené souvětné polohy nemohou žádnou dívku ponechati chladnou. Ale pak usnul. Žádné udělání na bříško! K čemuže jsem tedy jela na Cikháj? :-( Takže tak nějak tak.
3.: 07.11.2008 18:06
Petra Kopřivová:
Závěr článku je trochu popletený: já jsem akurátní a Petr je krásný! Táááák teda tak.
4.: 09.11.2008 16:41
Adam Kovář:
Kolegyně Petro Kopřivová, buďte si pro mě za mě jakkoli akurátní, ale jestli je kolega Matula krásný, tak já jsem rovnou Brad Pitt říznutý tím, no jak se ten modrooký seladon... nějak jako Leonardo DiCaprio. A kolega Klaška je pak Jiří Mádl říznutý Vojtěchem Kotkem, kterému pro jistotu ještě další ko kvoknutí přidám. No a já jsem Karel Gott. Jestli je tedy kolega Matula takový, jak píšete.
Vám osobně, slečno kolegyně, akurátnost neodpírám.
Tož tak teda tááák.
5.: 09.11.2008 20:46
Petra Kopřivová:
Všici jsme kráááááásní, aby teda bylo jasno! Prože jsme češtinou doslova říznutí! A Honza má nápadnici, kterou prý nezná/ i když ona ví, jak to bylo s těmi polohami ;-). Krajně napříč podezřelé. Tatatataták.
6.: 10.11.2008 15:15
Honzova Nápadnice, budoucí Klašková:
S těmi polohami se to u Honzy mělo tak, že chtěl experimentovat NAPŘÍČ neprojektivními konstrukcemi, ale na to ani přidělené manželské dvojlůžko nestačilo. Tak se tedy opil a usnul. Ale já už to z vrozené ostýchavosti dál rozmazávat nebudu, ono vlastně ani není a nebylo co rozmazávat. To udělání se mi na bříško si Honza vymyslel od a do zet, bylo to pouze jeho (i moje) zbožné přání. Tatarááák.
7.: 11.11.2008 09:16
Josef Prokeš:
Děťátka bohemistická, komentujte ve svých ohlasech spíše literaturu českou a jazyk mateřský, nežli na bříška udělání. A odpusťte starému puritánovi jeho vědeckou zapšklost. On je, dědek senilní, už spíše na neprojektivní konstrukce a doktory Kazisvěty.