Bc. Jiřina Příč

 

Brněnská striptérka, performerka a feministka se narodila původně jako Jiřina Příčová v Kyjově, datum narození však z pochopitelných důvodů nepřestajné mladosti tají.

 

Její umělecký vývoj ve třinácti letech mocně ovlivnilo intimní sblížení s „moravským Rimbaudem“ básníkem Jiřím Veselským. Právě pro ni a o ní tehdy Jiří Veselský napsal při společném výletě na Kníničskou přehradu u Brna následující báseň:

 

ČUPĚJÍCÍ DÍVENKA V BLÍZKOSTI PŘEHRADY

 

A nehty na nožkách se leskly

ve směru klína leskem vzlínavým.

I stromy v okolí smyslně zmizely

a chvěly se ve svalech její vulvy.

A nahé slunce je v zarudlé dívčí kůži

bolestně vzdálené…

 

Rovněž následující báseň Jiřího Veselského byla určena Jiřině:

 

BÁSEŇ NA ROZŠÍŘENÍ DÍVČÍCH OČÍ

 

Jen dívka, jíž se zamotala hlava,

má pohled tak překrásný jako Ty.

Je v něm cosi jak slastné vrnění,

prudký spád štěstí přes zavřené rty.

Kladení nožek na ramena toho,

kdo drží přitom jejich palečky

a lesku nehtů z nich nutkán se dotýkat

vzhůru jej nese,

až prostupuje a prosvětluje mu hmat,

 

zatímco ona rozestupuje se…

 

Po rozchodu s Veselským se zamilovala do jiného moravského básníka a pro něj se chtěla nechat přeoperovat na hocha. Právě tehdy od svého rodného příjmení odvrhla potupnou koncovku –ová a stala se radikální feministkou.

 

Posléze vystudovala balet na brněnské konzervatoři (během středoškolského studia si přivydělávala u tyče jako striptérka) a následně pak sdružená uměnovědná studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po získání bakalářského titulu se intenzivně věnuje genderovým studiím doma i v zahraničí.

 

Jen o vlásek jí (díky předpojatosti poroty) uniklo vítězství ve finále Slam Poetry, pořádané

v klubu Fléda roku 2008.

 

Je autorkou adaptace divadelního mash-upu BIOMANDRAGORA 2.0. podle předlohy renesančního klasika v překladu Google Translator. Premiéra proběhla 22.11.2010 v Divadle Husa na provázku v režii Roberta z boží vůle Krále.

 

V poslední době Jiřina Příč přesunula svoje aktivity i do Holandska, kde žije střídavě jako žena a jako muž (Jiří Příč). Nerada se nechává fotografovat; jednu z mála jejích fotografií přikládáme v příloze. Jiřina v Nizozemsku proslula originálním konceptuálním uměním. Na náměstí poblíž květinové burzy v Alsmeer například veřejně znásilnila sama sebe, respektive její Jiří znaásilnil její Jiřinu, to vše uprostřed extravagantní výzdoby stovek kvetoucích tulipánů v barvě červené, bílé a modré (nizozemská vlajka má stejně jako česká právě tyto tři barvy; i proto na uvedený projekt obdržela Jiřina dotaci od Evropské unie). Performance Jiřiny Příč rozbíjejí „čtvrtou zeď“ a vtahují diváky do akce, jsou samou svojí podstatou kontroverzní, a proto mediálně oblíbené. Dva semestry již Jiřina vyučuje jako externí lektorka gender performance na Královské akademii umění v Amsterdamu.

 

Roz pracován má rozsáhlý politický román z českých poměrů SAMETOVÝ PŠOUK a před dokončením je její další divadelní hra BÍLÁ NEMOC.

 

Do NAPŘÍČ byla zvolena na valné hromadě sdružení 16. října 2009, a to 18 hlasy (proti byly hlasy 3).