autor: Jiří Materna

Divadelní soubor alternativně uměleckého sdružení Napřič.CZ si 22.11.2010 (stejně, jako u své předchozí premiéry hry Emodrink z Elsinoru) střihnul v den večerní premiéry ještě i odpolední předpremiéru. A je třeba podotknout, že všechna čtyři zmíněná představení byla již týden předem vyprodána.

Divadelní mash-up Jiřiny Příč Biomandragora 2.0 je komedie podle známé hry renesančního klasika Nicollo Machiavelliho Mandragora. Jiřina Příč vyšla z původního textu v překladu pořízeného automatickým překladovým systémem Google Translator, avšak zasadila ji do virtuálního a mediálního časoprostoru blízké budoucnosti.

foto: Tomáš Staudek (Napříč.CZ)

Jak říká striptérka, feministka a konceptuální umělkyně Bc. Jiřina Příč: „Termín mash-up byl doposud používán v hudbě pro mix různých i nesourodých prvků, do divadelních souvislostí ho uvádím já.“ Dlužno ovšem podotknout, že stejnou, ne-li dokonce větší zásluhu na výsledném tvaru úspěšné experimentální inscenace má i její režisér Robert Král. Právě on intertextuálně začlenil do koncepce dramatu scény z filmů Matrix a Avatar, televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě či televizní soutěže Milionář. K tomu připočtěme nejrůznější citace, aluze, iluzivní kontexty i kvazicitáty z oblasti počítačových her. Inscenace je postmoderně vytvořena tak, aby ji mohli vnímat diváci různých úrovní, někteří třeba jako prvoplánově sexuální zápletku, jiní jako důmyslnou spleť skrytých významů z oblasti virtuální současnosti.

foto: Tomáš Staudek (Napříč.CZ)

Autorka, režisér i herci zajisté provokují diváky záměrnými vulgarismy i stylizací sexuálních motivů, někde brutálně kontaminovaných s motivy náboženskými, jako je třeba odhození právě narozeného Ježíška do odpadkového koše (sic!). Je zřejmé, že se soubor zaměřil na mladé a inteligentní recipienty, kterým není cizí bizarní humor a provokující kontroverze. Jak říká režisér Robert Král: „Divadlo Napříč.CZ se proklamativně distancuje od současné inscenační praxe většiny zavedených scén, snaží se hledat svoji vlastní jevištní poetiku a jeho směřování je postaveno na konceptu biodivadla. Tím se rozumí specifické divadlo, které uvádí převážně původní autorské hry, není primárně provozováno za komerčním účelem, herci jsou schopni vykonávat i další občanské profese, scénografie je spíše minimalistická, užívá ready-mades prvků, inscenace bývají často sitespecific…“

foto: Tomáš Staudek (Napříč.CZ)

Herecké výkony zmíněné inscenace jsou poplatné stylizaci jednotlivých postav, proto bych nerad někoho vyzdvihoval a jiného tupil. Optika nazírání postav je vždy malinko vyšinuta mimo běžnou perspektivu, aby odhalovala ustálené modely a parodicky je přehodnocovala, zasazovala do neobvyklých souvislostí, využívala pitvornosti, černého humoru a radikální ironie, tedy postupů ryze postmodernistických. Naše zaběhané divácké očekávání se často prolamuje do nečekané dimenze, vyznění textu stále osciluje mezi tragikou a komikou, směšnohrdinské se hroutí do sentimentálního, groteskní do lyrického. Tento heterogenní charakter dialogu dotváří až divák. Herci a diváci tak vstupují do mnohdy napjatého dialogu, balancují společně i proti sobě mezi konvencí a jejím provokativním popřením. Je ovšem pravda, že ne každý divák disponuje potřebnou představivostí, zkušeností a spontaneitou, aby na nabízenou „hru ve hře“ přistoupil, aby na takto odpálenou provokaci dokázal reagovat. Za své osobní vrcholy ztvárnění textu považuji dvojpostavu Avatara (Filipec, Brož) a maňáskové divadlo v závěru.

K dobrému dojmu nemalou měrou přispívá osobitá původní hudba Pavla Hamříka i kostýmy a masky Michaely Radvanové. Co je však podstatné: celek Biomandragory 2.0 i přes všechnu záměrně postmoderní roztříštěnost drží pohromadě je paradoxně komplexní.

foto: Tomáš Staudek (Napříč.CZ)

Brněnský tisk i televize nazvali soubor Napříč.CZ „divadlem, které przní klasiky“. Ponecháme na recipientech, jak onen výraz „przní“ každý po svém pochopí. Někdo třeba jako trapnou ubohost, jiný jako vtipně inspirující provokaci. Já osobně jsem pro to druhé. Mimochodem: na webových stránkách divadla se po premiéře rozhořela docela zajímavá diskuse diváků. Viděl jsem předpremiéru i následnou premiéru, večerní premiéra byla pochopitelně daleko lepší, již pro užší kontakt s diváky (ten se v sále C.E.D. poměrně obtížně navazuje vzhledem k hloubce jeviště a délce hlediště). Pochopil jsem inscenaci jako osobitý přípěvek k obrazu našeho dnešního světa, příspěvek ke stále probíhajícímu kulturnímu dialogu. Prožil jsem jako divák podnětné osobní setkání s originálním divadlem.

Repríza Biomandragory 2.0 proběhne 8. prosince 2010 od 20:00 hodin v Kulturním centru Starý pivovar (areál VUT poblíž zastávky Semilasso v Brně, Králově Poli). Nezletilcům, hlupákům a puritánům nepřístupno.

foto: Tomáš Staudek (Napříč.CZ)