Josef Prokeš: Platím utopence, kafe a rum

Osmdesát minut pohodového čtení

Autor, četba: Josef Prokeš
Dramaturgie: Jaromír Kratochvíl
Střih, mix, mastering: Dušan Souček
Hudba: Zdeněk Filipec
Fotografie: Tomáš Staudek a Jiří Víšek
Grafický návrh: Tomáš Staudek

Nahráno ve studiu Indies Records, 2007

Nejen toto CD si můžete pohodlně on-line objednat na dobírku v našem e-shopu.

platim-utopence_cd-front_thumb.jpg platim-utopence_cd-disc.gif platim-utopence_cd-front_back.jpg

Fotografie Josefa Prokeše jsou z jeho autorských čtení v brněnském klubu Leitnerova a v Divadle Husa na provázku.


Přísežně prohlašuji, že osoby i skutečnosti uvedené v následujících příbězích jsou pravdivé. Nic jsem si nevymyslel a ani bych si vymyslet nesvedl. Prvního anděla letícího nad Brnem mi kdysi v zahrádce pisárecké hospody „Na střelnici“ ukázal dnes již zesnulý Klement Bochořák; další andělé a příběhové se posléze dostavili sami. -jpr-


Recenze


Související akce

Ukázky

[1] Platím utopence, kafe a rum

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo1.mp3

„Ty trenky mně šila mamka z rusáckýho praporu,“ vysvětloval jsem, balancuje při jejich svlékání na jedné noze.

„No z čeho jiného, jsou osobité,“ pochválila je.

„No a to pod nima taky nic moc, já vím,“ konstatoval jsem trpkou skutečnost, „já se tak stydím, ale tak!“

platim-utopence_cd-book12_thumb.jpg

„Nemáš se stydět za co, jsi muž jak málokterý jiný, i s malým Kašpárkem se dá zahrát velké divadlo!“

[2] Slečno, budtete vystupovat?

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo2.mp3

„Slečno, budete vystupovat?“

Vůbec jí nedošlo, že ta slečna je určena pro ni.

Zaklepání na rameno: „Tak budete vystupovat?“

Pravila: „Myslíte, že bych měla?“

„Hohohó! Hahá! Musite, páč jinak se z tý šaliny neprocpem a pojedeme s váma až na konečnó do Kénigu!“

Nastoupit zpět do vozu jí už nedovolili.

[3] Jedu na přehradu

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo3.mp3

Za několik dní mu mistr odborného výcviku ráno při nástupu do zaměstnání předal pohlednici psa aportujícího klacík: „Tohle ti došlo poštou, blbečku uslintanej. Nějaká fena tě pozdravuje, ha-ha! Aspoň zavři hubu, když se divíš.“

Adresa byla správná a pozdrav sestával ze dvou slov: haf-haf!

Angličanům štěkají psi bau-wau a Indům buk-buk, dala se slyšet češtinářka. A Sumerům prý štěkají nab-nab. Je to sice učitelka, ale není blbá.

platim-utopence_cd-book34_thumb.jpg

Takže dostal čumkartu od české feny: haf-haf.

[4] Finále slam poetry

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo4.mp3

Teď už jedou všichni nadoraz a loudí na nás i porotě co nejvyšší známku deseti bodů. Freestyleři a performeři znásilňují poezii každý po svém, tajtrlíkují nebo se stylizují do mladinkých Rimbaudů. Jako obecenstvo jedeme s nimi, plácáme, dupeme, bučíme, wowujeme. Ale já čekám na toho svého, prvního a posledního.

[5] Postel s výhledem na Brno

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo5.mp3

Snažil se sjezdit a uvidět všechno, na co nikdy neměl čas a co vždycky spatřit chtěl. Zkoušel být rozmařilý, poživačný. Namísto toho postupně a potupně zjišťoval, že mu nejvíce chutná držťková polévka v bufetu. A že z celého širého světa je pro něj nejkrásnější údolí řeky Rokytné.

platim-utopence_cd-book56_thumb.jpg

[6] Pendolízinka

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo6.mp3

„Já ti nevím, Lízinko, jestli ta paní ministryně neměla v něčem přece jenom pravdu,“ mínil rozvážně strojvůdce Pendolína, když zuby stahoval své milence kalhotky. Ve vysoké rychlosti to bylo obzvláště vzrušující. Sloupy podél trati uskakovaly nazad stošedesátkou, kapky deště na bočních sklech stékaly takřka vodorovně a koleje se dramaticky řítily proti nim. Ty kalhotky si navlékl na svoji pleš místo služební čepice.

[7] Nashledanou paní učitelko

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo7.mp3

Nějak zadřímla, když ji probral jemný stisk ruky. Proboha, kde se ten dlouhovlasý zrzek se zelenýma očima a s křidélky na zádech vedle ní vzal? Posunkem ukázal na obrazovku a usmál se. První číslo padlo a hoch poklepal podivně bílým prstem na stejné numero v tiketu. Druhé číslo padlo a zase je měla. Třetí číslo padlo, jakbysmet. Byla v Jiříkově vidění, mladík se pořád usmíval, držel jí za ruku – a ona opravdu vyhrála jackpot.

platim-utopence_cd-book78_thumb.jpg

[8] Balkón s hliněnými vojáčky

http://audio.napric.cz/platim-utopence-kafe-rum/platim-utopence_demo8.mp3

Starý pán byl v šoku: „Vy vážně znáte Robinson Jeffers!“

„U nás ho zná každý,“ přisadil jsem si.

„Tak to v Americe nikdo, v Americe se lidé zajímají pouze o byznys,“ pokýval pán hlavou. Jak mu dnes rozumím. Jsem na tom podobně, ačkoli jsem z Brna paty nevytáhl.

Přidat komentář

Obrázkové CAPTCHA
Vložte znaky zobrazené na obrázku.