Doc. Josef Prokeš zvaný Plukovník v téměř hodinovém rozhovoru na rádiu R představil progresivní studijní obor psychologie v IT, vysvětlil, proč e-learning není světlou budoucností vzdělání, odhalil své land artové životní dílo, zavzpomínal na svou hudební kariéru a pozval na nejnovější divadelní představení jeho soubor ProFIdivadla.

Po prosincové premiéře Kvérů jsme si v rámci Napříč užili všichni zaslouženého odpočinku adventního a novoročního času. Nicméně dneska je 20. 1. 2016, máme za sebou dvě zkoušky Kvérů a letošní první Členskou schůzi. Tedy alespoň si myslím, že ta schůze proběhla, protože jestli si dobře vzpomínám, tak mi následující den třeštila hlava jak střep, žaludek skuhral agónií a vedle postele stál odpadkový koš, k mému překvapení prázdný...

Ulicemi Prahy líně protékají vlhké cáry mlhy. Pach tlejícího listí sílí a lepí se na patro jak plesnivá karamelka... z Lídlu. I když jsou zvuky města utlumeny burácivým tichem, můžeme zpovzdálí slyšet jakési mumlání. Mohla by to snad být prosba o pomoc, zadušena špinavým roubíkem? Než stačíme zjistit více, zvuk náhle utichá, jako kdyby byl rozťat sekerou. Po chvíli, která by ale klidně mohla býti věčností, se z mlhy vynořuje postava oděna v bílém a gestikuluje naším směrem. Blíže, pojďme blíže, zapojme se do cyklu, nebuďme nevěrní, závistiví, mstiví, zlí, úchylní, hanební, bezcharakterní sráči! Zapojme se do cyklu a dejme to nejkrásnější, co na světě je. Život.

Postava v bílém se usmívá a bere nás za ruku.

Za nehty má hlínu.

A voní po čerstvém Kompostu.

Digiarcha proplouvá vlnami neuronových sítí a zemi zaslíbenou už jde cítit ve vzduchu. Dvojice kurátorů Staudek/Linhart každý chvilku tahá pilku, nemluvě o soukromničení v tom a onom. Zatímco Linhartová vymýšlí, čím by se chtěla na vernisáži řádně nadlábnout, a také jak co nejvíce šokovat budoucí vernisážové přítomenstvo v noci pudy zvířecími, Staudek tajně rozvěšuje po FSS plakáty a snaží se co nejsofistikovaněji schovat před diváky oficiální pozvánkový spot, který vytvořil. Čtěte dále ->